Pár slov o Jurmale se je možno dočíst zde.

Ve Vilniusu jsme stačili ještě navštívit jeden z kopců nad městem, kde je staré hradiště a také 3 kříže. Je odsud pěkný výhled na město, které má velmi mnoho kostelů a asi největší je kostel sv. Stanislava. Který z nich je svatý? Asi tento.

Při příjezdu do Varšavy nás vítaly vojenská letadla jak na přehlídce. Všude bylo plno lidí. Zjistili jsme, že 15.8. je polský státní svátek – Nanebevzetí panny Marie a svátek polské armády. Všechny obchody byly zavřené. Z auta se Matoušovi povedla pěkná fotografie z přeletu letadel.

Ve městě jsme navštívili nejvyšší budovu v Polsku, která je zároveň 8.nejvyšší stavbou EU. Jmenuje se Dům vědy a kultury a v 30.patře je vyhlídka.

Na jedné fotce z vyhlídky bylo patrné Staré město. Zde jsme prošli od náměstí před Královským palácem přes největší katedrálu, Staroměstské náměstí a až k rodnému domu Marie Curie Sklodowské. Na Staroměstském náměstí je kašna varšavské Sirény. Všechny stavby, které tu nyní jsou, byly po 2.světové válce znova obnoveny.

Bylo pekelné teplo a všade prodávali zmrzlinu, tady ji říkají LODY. Tak jsme si některé „ledy“ dali. A také jsme zkusili Fill Chill, což je zmražené ovoce v ledu, které se zalije vodou. Ve vedru příjemné osvěžení.

Na cestě k nejjihovýchodnějšímu bodu EU mne překvapila závora. Otevřená. A kolem ní plot s ostnatým drátem. Kdysi vstup do hraničního pásma. Zamrazilo. To pamatuji z Rozvadova, tedy daleko ještě před Rozvadovem. U závory byl ozbrojený pohraničník. Kolem plot s ostnatým drátem. Samozřejmě nikde dálnice, jako je tomu dnes Dovnitř se dostal jen ten, kdo v pásmu bydlel nebo pracoval. Nebo západní turista v Mercedesu.

I Bulharsko bylo na kraji socialistického bloku. Jako my. Oni byli na kraji na ten jihovýchod, my zase na západ. Pamatuji na nápis „Tachovsko, pevná hráz socialismu a míru“. Měli něco podobného i Bulhaři? Docela mne překvapilo, že po 36 letech to tu stále je. A plot s ostnatým drátem v docela dobrém stavu. Jen před plotem není už tak dobře vysekaná plocha. Tedy ale trochu se o to starají, jinak by to bylo zarostlé dřevinami. Tedy brání přirozené sukcesi. Očekává se návrat?

Při tomto pohledu mne mrazilo. Za tyto závory jsem se u nás nikdy nedostal. Ale my už je máme pryč.

Je neděle, odjíždím z Veliko Tarnogo. Vykoukl jsem naposled z balkonu (foto). A ještě jsem se zastavil v pevnosti, resp. u ní. Mezi pevností a druhým kopcem (Trapezica) se nachází kostel, dnes muzeum, kde v roce 1908 úspěšně prohlásilo Bulharsko nezávislost. Tak to „muzeum“ na fotce nemám, ale ten dřevěný most, který toho byl svědkem a který byl kdysi pojítkem mezi bulharskou a tureckou obcí, ano.

Skalní kostel u Ivanova, UNESCO

Na cestě do Ruse jsem navštívil jednu památku UNESCO, Skalní kostel u Ivanova (viz informace z Wikipedie). Je to památka UNESCO od roku 1979. Po krátké procházce po skalách jsem se ke kostelu dostal. Průvodce, vstupné 5 EUR. Mladý Bulhar mi převyprávěl historii skalního kostela. Zaujalo mne zejména, že stropní freska „Poslední večeře Páně“ je o 150 let starší, než ten známý da Vinciho obraz v Římě.

Bratři Škorpilové

Když průvodce zjistil, že jsem z Česka, začal mi s obdivem vyprávět o 2 českých archeolozích, kteří Bulharsku zasvětili celý svůj život. Bratři Škorpilové, Karel a Hermin. Narození ve Vysokém Mýtě, ale vzhledem k jejich profesi si jako svůj domov zvolili právě Bulharsko. Průvodce o nich vyprávěl s velkým respektem, znal podrobnosti. Já ne.

Karel Škorpil objevil a popsal Plisku, hlavní město první bulharské říše, založil archeologické muzeum, ale i fotbalový klub. Jeho bratr Herman či Hermenegild byl přírodovědec. Oba se považují za zakladetele bulharské archeologie. Více se o nich dočtete třeba z wikipedie zde:

• Karel Škorpil – Wikipedie
• Hermin (Hermenegild) Škorpil – Wikipedie
• vesnička Škorpilovcii – Wikipedie
• Škorpilova bazilika (místo posledního odpočinku H.Škorpila, stránka Wikipedie jen v bulharštině)
• Pliska – 1.hlavní město bulharské říše (Wikipedie)
• Místo odpočinku Karla Škorpila v Plisce – odkaz na mapy.cz
• 3 bratři Škorpilové – české stránky archeologienadosah
• Josef Konstantin Jireček – Wikipedie
• Hermenegild Jireček – Wikipedie

Ano, odkazy uvádím i na jméno „Jireček“. Neboť objev Plisky je připisován také staršímu archeologovi, Konstantinu Jirečkovi. Ale z matriky SOA Zámrsk jsem si všiml, že kmotrou obou bratří Škorpilů byla Anna Jirečková. A bratr Konstantina Jirečka se jmenoval Hermegild Jireček. Náhoda to asi nebude …

A aby toho nebylo málo, i jeden z dalších bratrů Škorpilů se stál za našimi hranicemi (Rakouska nebo Česka) velmi známým. Vladislav Škorpil. Zmínku o něm najdete třeba v ruštině. Nebo v ukrajinštině, protože jeho činnost byla zejména na Krymu. Ale to je zas jiná historie.

O všech třech bratrech je možno se dočíst i na českých stránkách archeologienadosah. Jsou to velmi zajímavé historické souvislosti. A moje cesta se asi bude dál ubírat přes Plisku, kde je pochovaný Karel Škorpil a pak za pár dní i do vesnice Škorpilovci, možná i na Škorpilovu baziliku. Že ano…?

Veliko Tarnovo ….. dobré si o tomto historickém městě něco přečíst. Na to je vždy pro představu dobrá WIKIPEDIE (klikni), ale necitujte mne :).

Ubytoval jsem se v hostelu. Mají tu skvělou chladírnu – klima, venku je 36C, tak se hodí. Palec nahoru. Odbíhám se sem občas chladit Budu spát v pokoji, kde je 6 postelí, jednu ženu tam máme. Cizinka. Nepátrám. Je skoro půlnoc, ostatní tu nejsou. V kolik asi přijdou ?

Procházka po městě. Vedro. Pokec s jedním domorodcem u jednoho vybydleného baráku, jak bychom řekli – za euro. Ukazuje prstem, že úroveň v Bulharsku jde dolů… Podle počtu jeho zubů chápu.

Neměl jsem přes den odvahu se vypravit ani na jednu pevnost. Jsou rozlehlé, ale moc tam z nich nezbylo. Ale podle mapky vidíte, jak je město situované a jeho obrana byla díky řece zřejmě snadná. Večer byla na jedné pevnosti světelná šou. Vlastně i na druhé straně, ale nedalo se přebíhat :))) —- tam je nějaký divoký monument s koňmi, asi z doby již dávno minulé, kdy máslo v ČSSR stálo 10 Kčs. Vyfotil jsem …

Neminula mne dobrá večeře. Nefotil jsem, záviděli byste. Ale Šumenské pivo jsem cvaknul …. Vzpomněl jsem si u něj na Pepíka Kasla. Ale láhve byly tenkrát baculaté. Inu i BG je už v EU. Mají tu nealko Argus. V tom vedru ale každý hlt piva dobrý.

Dávám si mátový čas, pod klimou a jdu do hajan. Tak zítra – to jedu do Ruse, resp. tam spím. Ale návštěva skalního města mne tam nalákala. UNESCO. Tak zdar.

Tak šup jedno pivko a frr letadlem směr Sofie. Tam mne čeká auto… Návrat z Bulharska bude až další úterý …